chovatelská stanice

Elíšek a HCM

Moje noční můra se vrátila … a bohužel udeřila ze strany, z které jsem to vůbec nečekala. V úterý 3. 3. 2009 Elíšek ochrnul na zadní nohy. Stalo se to během chviličky, v půl páté to byl ještě kocour, který vesele běhal a skákal a asi za 10 nebo 15 minut se za mnou do obýváku připlazil ochrnutý kocourek. Protože jsem věděla, že nikde nespadl, bylo mi jasné, o co se může jednat. Hned jsem popadla kocoura a jeli jsme na veterinu. Tam se bohužel moje laická diagnóza potvrdila. Tromb v aortě utlačuje míchu, znemožňuje průtok krve do dolní části těla. Bohužel je to průvodní a častá komplikace HCM. Ano, loni negativní kocour v sobě přesto tuto nemoc měl. Vyšetření jeho srdíčka ukázalo úplně jiný obraz, než loni. Nemoc skrytě číhala a zaútočila z čista jasna – změny na srdci byly patrné, Elíšek je HCM pozitivní. Doktor dal Elíškovi injekci na rozpuštění trombu a řekl mi, že počkáme 24 hodin, jestli nezabere podpůrná léčba a alespoň částečně se Elíšek na nohy nepostaví. Doma jsem dala Elíškovi Fortekor, ubytovala jsem ho v pokojíku, kde byl sám a neměl možnost se moc pohybovat, aby se zbytečně nevysiloval. Přesto se zkoušel plazit, nakonec si našel dvě místečka, kde strávil své poslední hodiny. Do večera sice občas reagoval na dotyky na zadních tlapkách, jednou nebo dvakrát mi i ruku odkopl, trochu i zašvihal ocáskem, ale bylo vidět, že mu není dobře, jeho pohled šel kamsi mimo. Pokoušel se plazit, zadní nohy za sebou tahal, pohled na něj mi rval srdce (ach bože, jak často tohle spojení člověk používá a přitom si ani nedovede představit, co to je, když doopravdy rve srdce HCM). Ráno byl zase zalezlý pod postelí. Když jsem se vrátila z práce, už se mi zase zdálo, že hůř reaguje na dotyky, neměl snahu vůbec nohama odkopávat, měl je stále hrozně studené, jen občas mu zaškubala špička ocásku. Vedle záchůdku byla krvavá louže moči. Na veterině doktor ještě zjišťoval ultrazvukem prokrvení tkání, bohužel od poloviny páteře krev neproudila. Ochrnutí nezvratné, možnost vyléčení nulová. V půl šesté mu doktor píchnul milosrdnou uspávací injekci. Elíšek zemřel na ucpání aorty trombem, což je častá komplikace HCM.

Moc mě jeho smrt zasáhla, nejen proto, že byla tak nečekaná. Znovu mě to potvrdilo, jak zákeřná a nevyzpytatelná může být tato nemoc. Dlouho jsem si lámala hlavu, jak je možné, že Elíšek s negativním vyšetřením a Kačenka (Yuwella) – též negativně vyšetřená, mají spolu pozitivní Elisku. Teď už je jasné, že Eliska zdědila nemoc po Elíškovi. Bohužel ani negativní vyšetření v šesti letech nemusí znamenat, že zvíře bude negativní i po zbytek života a nebude tuto nemoc přenášet. Pokud jsou zasažené předchozí linie, je zřejmě velká pravděpodobnost, že nemoc propukne i v pozdějším věku. Je mi moc líto, že tenhle důkaz musel přinést zrovna můj Elíšek. A právě proto bych chtěla apelovat na všechny majitele britek, aby své chovné kočky a kocoury vyšetřovali každý rok, aby měli v sobě dost chovatelské cti a nekoukali jen na odchovy za každou cenu. Aby se nespokojili s tím, že jejich zvíře se těší dobrému zdraví a navenek na žádnou nemoc nevypadá. Aby sledovali linie, kde se tato nemoc vyskytla a alespoň do doby, než bude k dispozici kvalitní spolehlivý genetický test, chodili každoročně na vyšetření ultrazvukem ke specialistovi.

Bohužel, nedělám si iluze, že tenhle můj apel bude širokou chovatelskou veřejností britek vyslyšen. To pochopí jen ten, kdo viděl, jak mu zvíře na tuhle hroznou nemoc umírá. Jenže mnozí chovatelé raději rizikové jedince prodají (v lepším případě vykastrované), aby tu zátěž smrti nemuseli nést. Je mi z toho strašně moc smutno.

Netušila jsem, že když řeknu pravdu o pravé příčině jeho smrti, budu nařčena z toho, že jsem si to vymyslela, jen abych poškodila chovatelskou stanici, ze které Elíšek pochází. Dvě chovatelky mě zcela neomaleně a hrubě velmi krátce po Elíškově smrti žádaly o předložení certifikátu o HCM pozitivitě kocourka (jedna z nich se mi po dvou měsících omluvila, druhá dodnes ne). K tomu mohu jenom říct, že doopravdy nemám v ruce vyplněný formulář od veterináře. Ovšem kocourka ošetřoval a vyšetřoval doktor, který je jedním z odborníků, kteří vyšetření na HCM provádějí. A protože jsem již nechala vyšetřit hodně svých koček, mohu zodpovědně prohlásit, že vyšetření Elíškova srdíčka prováděl stejně, jako při běžném vyšetření na HCM. Jen si tentokrát nezapisoval hodnoty, protože na prvním místě bylo poskytnout kocourkovi první pomoc. Ani ve snu mně v té chvíli nenapadlo, abych doktora požádala, aby místo věnování se kocourkovi začal vypisovat potvrzení o vyšetření, protože si to někdo dovolí zpochybňovat. A jen proto, aby obě dámy byly uspokojené, nebudu žádat doktora o dodatečné potvrzení. Kocourka jsem rovněž nenechávala pitvat, byl pro mě příliš drahý a milovaný na to, abych ho nechala rozřezat jen kvůli nim. Ani ve snu mě nenapadlo, že když řeknu pravdu, bude to zpochybňováno (většinou to bývá naopak, už mockrát jsem se setkala se snahou něco ututlat). Tahle nemoc je tak hrozná, že jsem doufala, že svou upřímností pomůžu otevřít chovatelům oči, aby se začali víc zajímat o vyšetřování. Jsem ráda, když to někomu pomůže, kdo chce mít ale oči zavřené a tváří se, že žádný problém neexistuje, tomu zřejmě není pomoci. Je mi jen líto těch nevinných koček.


© Eli's Castle, CZ • All rights reserved • webdesign by Alena Cihlářová